Mnoho otázek a odpovědi nejsou vůbec jednoduché.
Předně,
firmu v ČR fakticky zrušit nelze, protože v praxi například finanční úřady nedají souhlas ke zrušení z obav, že se někde něco zapomenulo a nedodanilo. Obchodní rejstřík v Česku tak obsahuje stovky snad možná i tisíce neexistujících firem.
Podíl ve firmě je asi jasný. Je to vklad do podnikání, do firmy. Tazkvaný upsaný kapitál. V případě více společníků jejich procentuelní podíl na vkladu.
Majetek firmy je otázka složitější. Existuje účetní hodnota firmy, daná účetni evidencí, odpisy majetku atd atd. Vedle toho ale existuje také tržní hodnota firmy, která se obvykle odlišuje od účetní hodnoty firmy. Můžete mít firmu s velkou účetní hodnotou a zanedbatelnou tržní hodnotou. Opačně můžete mít firmu s malou účetní hodnotou a přitom velkou tržní hodnotou.
Převod podílu ve firmě se provádí Smlouvou o převodu podílu. V případě jediného společníka myslím, podpisy nemusí být ověřené. Ale doporučuji je ověřit.
Prodej majetku firmy majitelem firmy. To je teda otázka, zda majitel firmy, nově určený zákonem o majitelích firem, může prodat svůj majetek , tedy část firmy. Podle mne může. Je to absudní, protože české úřady z někoho udělaly majitele firmy, ten navíc ani nemusí být společník a tento člověk - majitel může prodat jeho vlastní majetek, tedy část nebo celou firmu někomu jinému. A to bez souhlasu společníků. Prostě a jednoduše, s vlastním majetkem si každý může dělat co chce. Myslím, že tímto zákonem české úřady zadělaly do budoucna na velký problém a mnoho podvodů a mnoho soudních případů. Absurdní situace nastane u firem, kde má podíl, je společníkem stát, který ovšem není majitel. De facto tak fyzická osoba, z které stát udělal majitele, může prodat majetek ve firmě v které je společníkem stát.
Dříve, když neexistovali majitelé firem a firma prodávala majetek, tak o prodeji rozhodoval jednatel. Výnos z prodeje šel zpět do firmy.
Od počátku 90-tých let , kdy se začalo rozjíždět podnikání v Česku a začaly se registrovat firmy, se ustanovil takzvaný "jednatel". To měla být osoba, s kterou mají jednat úřady. Má to být "fackovací panák", kterého si můžou úředníci předvolávat, šikanovat ho, buzerovat atd. Nějak se přitom zapomenulo na ředitele firem, tedy člověka, který bude firmu v reálu řídit. Tato otázka úředníky v Česku nezajímala.
Naproti tomu, ve Spojeném království mají firmy ředitele, osobu, která řídí firmu. Firma má společníky, kteří jmenují ředitele. Pokud má firma "jednatele", tzv. "agent", je to osoba, která například obchází po domech a nabízí zboží.