freelance a firmy

[Kristian]

Pracuju už dlouho jako freelance v oblasti vývoje software. Dělám PHP, databáze, také mikropočítače. Mám spoustu různých zkušeností s různými firmami, se způsobem jakým firmy zadávají zakázky, jak platí nebo neplatí. Pořád řeším, jaký je nejoptimálnější vztah freelance k zákazníkovi, teda k zadavateli práce. Třeba zákazník z USA mi obvykle pošle zadání kde je popis vstupu, co je na vstupu a co má být na výstupu, čeho se má dosáhnout a co ode mne čeká za výsledek. Já mu napíšu zda to beru a za kolik. Podobně tady v Anglii, i když tady často nejdřív volají a chtějí vědět, zda existuju a zda umím to či ono.
Naopak z Česka a poptávek z Česka je docela dost, tam po mě chtějí, abych přijel do Česka a chodil k nim do firmy, že mi budou říkat co a jak mám dělat.
Další otázka je, kde a jak hledat nové zákazníky.

[Aleš]

Mám podobný zkušenosti. Dělám software na zakázku. Zákazník z Francie mi pošle část projektu, nějaký softwarový modul co mám udělat. Projekt řídí nějaký vedoucí projektu, který to má vše připravený a rozešle jednotlivým účastníkům zadání modulů. Je to stejný, jako když děláš nějaký stroj. Máš výkresovou dokumentaci jednotlivých součástek a zadáváš dělníkům výkresy součástek. U softwarovýho projektu to je stejný. Funguje to. Nemusím nikam jezdit, s nikým telefonovat. Sedím do,ma a dělám zakázku.
Akorát z Česka to tak nefunguje. Tam to je úplně jinak. Prostě totální český chaos. Musíš tam přijet, nejprve musíš absolvovat vstupní pohovor s personalistkou. To je mladá děva která nic neumí. O čem se s ní máš bavit, když ona sotva umí napsat majl ...
Když u ní projdeš, dostaneš se k nějakýmu vedoucímu a ten tě předá dál vedoucímu skupiny, který tě předá nějakýmu Pepíkovi, který tě má zasvětit do problému co se má programovat. Pak tam máš chodit každý den a Pepík ti říká, co právě potřebuje naprogramovat. Občas tě pošlou třeba vykládat auto, když přivezou kancelářský potřeby pro slečnu personalistku nebo menáž do kantýny. Ve skupině u Pepíka vládne rivalita a programátoři si honí ego. Pepík na ně dohlíží z vlastního kanclu přes kameru, jestli seděj u kompů a programujou. To je programování v Česku.

[Petr]

Dělám software hlavně pro Německo, také návrhy plošných spojů. Pro český firmy dělám málo kdy protože v Česku je všechno v chaosu. Předstate si, že máte postavit barák. Musíte mít přesně připravenej stavební projekt. Prostě kde budou dveře, kde budou okna, jak budou veliký, jak vysoký budou zdi a tak. Protože všechno musí na sebe navazovat. To samý musí být v elektronice a ve vývoji software. Od německých firem dostanu vždycky přesný zadání co mám udělat. Od českých firem žádný zadání nedostanu. Abych se dozvěděl co se má udělat, musel bych dojet do Česka, do český firmy a tam se dohadovat s lidma, kteří obvykle ani nevědí co chtějí. Většinou jen vědí co určitě nechtějí. Pak se začne něco dělat a to se mění minimálně 1x týdně. Mluví do toho spousta lidí a vlastně projekt nikdo neřídí. To je práce vcelku k ničemu. Spousta ztracenýho času, za kterej mi nikdo nic nedá.

[Rudla]

Ještě se mi nikdy nestalo, že by v nějaký český softwarový firmě měli připravený projekt a vedoucí projektu jen rozdal jednotlivý segmenty projektu mezi účastníky týmu. V každý český softwarový firmě se projekt řeší chaoticky, průběžně neustálým svoláváním porad. Je to, jako když v pionýrským kroužku mají něco společně vyřešit. Prostě styl sovětskýho pionýrskýho tábora v Arťěku v Soči. Takhle dnes pracujou programátoři v Česku. Mají jednu velikou společnou místnost a všichni společně z hlavy vyťukávají kódy.

[Iluminátor]

Chaos, zmatek a nepřipravenost je český národní styl. Je to v ČR úplně všude. Pochopitelně také v u českých programátorských firem. Vše se řeší bez plánu, na poslední chvíli, chaoticky. Výsledky práce tomu odpovídají.

[JumboJet]

Chaos, zmatek a nepřipravenost je český národní styl. Je to v ČR úplně všude. Pochopitelně také v u českých programátorských firem. Vše se řeší bez plánu, na poslední chvíli, chaoticky. Výsledky práce tomu odpovídají.

Tímhle způsobem neprogramují ani africké děti. I ty musí nejdřív rozkreslit vývojový diagram a pak kódují. Viděl jsem na střední škole v Lagosu, že studenti programují pomocí grafických programovacích systémů. Sestavují na obrazovce program do vývojového diagramu. Pak ho testují a program jim nakonec vygeneruje kódy pro Raspberry nebo Arduino. Na vysoké škole v Lagosu používají LabView. Každej to tam umí.

[Romulus]

Když chci postavit dům, musím mít stavební projekt. Když chci vyrobit převodovku, musím mít výrobní výkresy. Když mám natočit film, musím mít scénář. Orchestr musí mít noty. Představte si, jak by to dopadlo, kdyby skupina herců dělala film bez režiséra a bez scénáře. Anebo kdyby orchestr hrál bez dirigenta a bez not. V divadle, kdyby měli připravit hru bez režiséra a bez scénáře. Přece v každý profesi musím mít nejdřív nějaký plán, projekt, dokumentaci a pak můžu dělat. To oni v Česku dělaj všechno bez plánu? Stavějí domy bez projektu jak je zrovna napadne, montujou auta bez výkresu, točí filmy bez scénáře? Tak proč v Česku dělají programy pro počítače z hlavy, bez plánu a bez vedoucího projektu?