autorská práva

[Edward]

prosím vás, máte někdo zkušenosti jak to je s ochranou autorských práv v Česku?

[Aleš]

mám s tím osobní zkušenost. Jedna věc jsou zákony v Česku a druhá věc je jejich interpretace a vymáhání.
Autorský zákon je zkrácený název zákona číslo 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, který Parlament České republiky přijal 7. dubna 2000 a který nabyl účinnosti dnem 1. prosince roku 2000. Tedy po více než 100 letech od vzniku tzv. Bernské úmluvy o autorských právech. Česká republika je jednou z posledních zemí světa, které zákon o autorských právech přijaly. Až do roku 2000 se autorská práva v ČR neřešila nijak a vůbec. Software se kopíroval, texty, články v časopisech se překládaly a kopírovaly za zahraničních zdrojů a nikoho nějaká autorská práva nezajímala. Například designy ve sklářství si umělci kradli navzájem a zejména je kradli ze zahraničí a domoci se postihu za krádeže bylo nemyslitelné.
Dnes, o čtvrtstoletí později, v roce 2024 není situace o moc lepší. ČR má sice zákon o autorských právech, ale náhled na autorská práva většiny lidí a také soudů v ČR je velmi podobný náhledu na autorská práva jaký existuje v Číně. Prostě a jednoduše, autor si má svůj software, text nebo design sám chránit. Když už mu jeho práva někdo ukradne, soud to vždy nějak okecá, že se vlastně nic nestalo.

Tak třeba český akademický malíř Z.P. ukradl design norskému malíři, panu T.H. Pan T.H se bránil a soud vyřkl názor, že český malíř Z.P. žádná autorská práva neporušil, ale pouze propagoval myšlenku původního norského autora designu, pana T.H. a vlastně by pan T.H. měl být vděčen českému malíři, panu Z.P. že propaguje původní myšlenku norského autora, pana T.H.

Jiný příklad:
odborný časopis Praktická elektronika vycházející u firmy Amaro s.r.o. v ČR vydá text autora, ale autora neuvede a text vydá jako redakční článek. Tedy zcizí autorovi jeho text. Důvod je ten, aby redakce nemusela vyplatit honorář. Když se autor brání, dozví se, že vydaný článek byl "reklamní" a tedy redakce Amaro s.r.o. nemusí platit honorář, ale naopak autor má zaplatit redakci Amaro s.r.o. za otištění "reklamy". Že v článku chybí jméno autora? No a koho to vlastně zajímá?
Ostatně i dnes se stále setkáváme s kopírováním textů z cizích publikací do vlastních prací. Nejsou zvláštnosti, kdy 90% práce je jen kopií jiného textu ze zahraničí, přeložená Googlem.
Znám paní, která vystudovala VŠ ekonomickou na pražském Žižkově, tzv. "Žižkovskou Sorbonu" a celou svou diplomovou práci opsala z jediné publikace, kterou si vypůjčila ve školní knihovně. Samozřejmě jí to prošlo a obdržela titul inženýrky ekonomie. A takových je na té škole spousta.

Další příklad z oblasti software:
firmy v ČR vyvíjející software si najmou programátora, softwaráře. Ten na zakázku vytvoří software. Firma pak software prodává pod vlastním jménem. Softwarář - autor , nejenže není vůbec uveden a kupující a uživatel se nedozví kdo je autorem, ale softwarář často nedostane zaplaceno. Když má autor námitky, dozví se, že buď bude zticha, nebo nedostane žádnou další práci. Když se autor software obrátí na soud, dozví se, že firma, která mu zcizila jeho autorství vlastně nic nezcizila, protože nelze věrohodně prokázat, kdo je autorem software.

[Lukas]

Přidám se k tomuto tématu. Autorská práva v Česku nikdo nerespektuje a vymáhání je v podstatě nemožné. Hodně firem, který dělají web stránky na "kšeft" to zneužívá. Mají inzerát, že hledají programátora. Když se jim někdo ozve, dají mu na "zkoušku" naprogramovat něco, co potřebují pro zakázku kterou právě dělají. Programátor naprogramuje na "zkoušku", firma mu to ukradne a použije a řekne mu, že to co udělal je úplně blbý a že ho nezaměstná. To není vtip. Dělá to tak dost firem. Tímhle stylem se dají udělat celé zákaznické projekty. Prostě se zakázka sestaví z částí, které vytvořili "na zkoušku" zájemci o práci.

[Michal]

Český firmy, stejně jako čínský firmy kradou na GitHubu. Hodněkrát jsem viděl v inzerátech českých firem na jobsu, že hledají zaměstnance pro vývoj a jeden z požadavků byl, že dotyčný se orientuje na GitHubu. Tam jsou totiž různé projekty a inovace, ale je to tam dost chaotické. České firmy, stejně jako čínské tam chodí lovit a vykrádat. Porušují tím autorská práva. Podmínkou použití inovací z GitHubu totiž je povinnost uvést autora a zdroj. To ale české firmy stejně jako čínské firmy nedělají. Prostě ukradnou, prohlásí to za vlastní a vymalováno. Zatím jim to prochází.

[babiš]

Také vám dám jeden příklad - zde v jiné části diskutovaný zákon o majitelích firem:
viewtopic.php?t=62&sid=c7bd1804deb17cb8d1d3c4446386c7d7
u kterého není uveden autor. Autorem může být pouze fyzická osoba, ne úřad. Úřad nebo instituce nebo právnická osoba jsou vydavatelem, ale ne autorem. Tedy, Ministerstvo spravedlnosti ČR , Ministerstvo financí ČR a FAU ... to jsou vydavatelé, ale ne autoři. Kdo jsou autoři se utajilo. Měli být uvedeni, například autoři: JUDr. Josef Chytrý a JUDr. Karel Kraďátko. Když nejsou autoři uvedeni, došlo k porušení jejich autorských práv.

[Miloš]

Někdy je lépe se k autorství nehlásit. Třeba ten "zvací dopis", kterým kdosi, prý českoslovenští soudruzi, v roce 1968 pozval sovětskou armádu do ČSSR, aby nás osvobodila. Zanedlouho tomu bude 56 let.

[Petr]

odborný časopis Praktická elektronika vycházející u firmy Amaro s.r.o. v ČR vydá text autora, ale autora neuvede a text vydá jako redakční článek.

Tenhle časopis je kradením cizích textů a porušování autorských práv natolik profláknutej, že už to jeho čtenáře nijak nepřekvapuje.